( Kamelot – Roman Horký )
Den šel už spát za horu vzdálenou
a léto voní nad trávou spálenou
a štětce vánků z nití červánků
snad namalují tvoji tvář
Sevřel jsem dlaň a vešel do polí
kráčel tou cestou, kde bolest přebolí
kde slyším znova tvá tichá slova
prosím, budeš mě mít až do smrti rád
Slibuju, věř mi, můj svědek je Bůh
to přísahám s čistou tváří
slibuju, věř mi, jsi zem a já pluh
ať nad tebou slunce září
Když spálí žár zlou knihu osudů
není tak vzácná, jak křídla holubů
shodila masku, zradila lásku v ten den,
kdy mně tvůj táta psaní dal
Lán obilí hladil mě na rukou
a slzy z mraků byly mou zárukou
že ještě jednou tvá ústa řeknou
prosím, budeš mě mít až do smrti rád
Slibuju, věř mi …