(Nový svět)
Řvu rozkoší,
usmívám se nad smrtí,
procházím se kosmickým oceánem,
procházím se večerní tůní,
všechno kolem mě září,
všechno kolem sebe miluji.
Dotek zapadajícího slunce
a svěží vánek, až mi mráz běhá po zádech.
Extáze z prostoru ve kterém se ocitám.
Následuji rad hvězdy,
hvězdy síly a svobody.
Vzneste se, vzleťte vzhůru
a pojďte se mnou.
Vzlétám vzhůru nad krajinu,
krajinu smutku a bolesti.
Nad údolí a lesy, nad krátery,
až k mrakům nahoře a jejich nádheru,
až k slunci nad prostor a za hráz éteru,
kde končí nejzazší mez dní a hvězdné sféry.