„Někdejší růže je tu už jen co jméno,
jen pouhá jména držíme ve své moci.“ *
(Umberto Eco, Jméno růže)
Stat rosa pristina nomine, nomina nuda Tenemus.*
Až jednou zmizím, přeji si chybět,
nežiji pro smrt v poustevnické kápi.
Perspektiva ptačí umožňuje nadhled
oči sklopené tělo k marám vláčí.
Jen pouhá jména dočasně zbyla
v paměti lidí, co ještě žijí.
Jen pouhá jména podržela
obrysy v kůži a tvary růží.
Stat rosa pristina nomine, nomina nuda Tenemus.
Po zhasnutí pochodní chtěl bych ještě žít
pro okamžik smutku, který bytí smysl dává.
Jak je těžké hledat, najít, nechat být,
ví jen ten, kdo nechá růži z půdy pít...
Jen pouhá jména úpí v troskách času,
vlády chtiví vlastní jenom přeludy.
Jen pouhá jména leží v ruinách hradů,
sobectví je stezkou smutné záhuby.
Stat rosa pristina nomine, nomina nuda Tenemus.